Zastav se! Aneb, kde se vzala ta nemoc?

ZASTAV SE! Aneb, kde se vzala ta nemoc?

Je neděle podvečer a já konečně sedím. Dívám se ven, nasávám vůni chleba, který se právě dopekl a usmívám se, protože mě naskakují známé myšlenky….

Ještě před chvílí jsem kmitala. Těsto na chleba a zároveň příprava oběda, rychle prádlo z pračky na sušák a další do pračky, vyžehlit, připravit na zítra, připravit večeři…. A přitom otevřený notebook na kuchyňském stole a v mezičase rychle vyřizuji věci, které jsem minulý týden nestihla. Možná to znáte.

Od rána jsem se nezastavila a ještě musím tolik věcí stihnout! A to je neděle a v neděli se nedělá. Jak to mám ale všechno zvládnout? Ještě musím vymyslet ten text….

Něco tam uvnitř mi říká ZASTAV SE! Zase se řítíš jako splašená. Co se stane, když něco z těch věcí prostě nestihneš? Přemýšlím – asi nic, asi se svět nezboří a já si v klidu užiju příjemný večer.  A co se stane, když se zapřeš a všechno to uděláš? Budu mít hotovo, budou mě pravděpodobně bolet záda a padnu vyčerpáním pozdě v noci do postele, nic se mnou nebude a ráno se mi nebude chtít vstávat.  – A co se Ti líbí více?…

Postupem času jsem přišla na to, že je lepší naslouchat svému tělu, nežli se pak plácat v následcích toho, co nutně přijde. Naše tělo je velmi moudré a většinu informací o tom co se mu děje, nám říká už dopředu.

ZASTAV SE! Nic neurychlíš. Všechno přijde v ten pravý čas. Ani kvásek neuspěcháš, i to těsto potřebuje svůj čas a teplo aby krásně vykynulo a upekla jsi nadýchaný bochník. A je mu naprosto jedno kolikrát se nervózně díváš pod utěrku, zda náhodou nevykyne dříve, protože Ty musíš ještě udělat spoustu věcí….

Na začátku mé práce v reklamní agentuře se mi stala taková úsměvná příhoda. Dováželi jsme trička z Indie a když přijel kontejner, tak jsme zjistili, že trika na sobě mají mastné fleky a nemůžeme s nimi dále pracovat. Okamžitě jsme to volali do Indie do fabriky. Klient zuřil a my očekávali druhý den nějaké informace jak to napravit, případně kdy budou nová čistá trika. Druhý den se nic nedělo. Pokoušeli jsme se dovolat do fabriky ale nikdo to nebral. Klient už ztratil trpělivost a vždy na nás do telefonu ječel a chtěl okamžitě a hned řešení.

A my to samé chtěli na Indovi. Třetí den jsme se konečně dovolali jeho nadřízenému – a víte co nám v naprostém klidu sdělil? – Ano, vše je v pořádku, můj kolega se tomu plně věnuje. Už třetí den o tom medituje. V té chvíli jsem myslela, že se mi to snad jenom zdá. Ale víte co, vše se vyřešilo a přišel dokonce s řešením, které bylo jednoduché ale nás v tom stresu ani nenapadlo. 🙂

Teď když se ohlédnu zpátky, byla to pro mě úsměvná ale důležitá zkušenost.

Žijeme ve velmi zrychlené době, honíme čas a jsme stále ve stresu.

Nemáme čas na krásné a příjemné věci ale většinou honíme to co musíme. Musíme do práce, musíme uvařit, musíme nakoupit, musíme uklidit… Vždycky nám přeci jako dětem vštěpovali „nejdříve práce a pak zábava“ nebo „bez práce nejsou koláče“ …. určitě to znáte. Potom jsme rozmrzelí, protože jsme sice stihli co jsme museli ale – sluníčko už zapadlo a my jsme si ho neužili, nepodívali jsme se na film, který jsme chtěli, nestihli jsme si jen tak hrát, číst knížku, dát si vínko….

Pokud chceme být zdraví a v dobré fyzické i psychické kondici, je potřeba se o své tělo i duši starat.  Je potřeba se občas zastavit, odpočinout si, naslouchat a dopřát relaxaci celému Já.

Ale my vědomě nebo nevědomě potlačujeme své pocity a intuici, protože k jejich vnímání se musí člověk zastavit a ztišit. Naprosto zatlačujeme někam do pozadí to, že k nám mluví naše tělo – něco se mu nelíbí.  Možná ho začneme v tom každodenním fofru vnímat až když se něco stane, něco se rozbije, něco nás začne bolet, propukne nemoc.

Když jsem si zlomila pravou ruku – musela jsem se opravdu zastavit – žádné tréninky, žádná práce a všechno hezky pomaloučku…. Pak máte čas odpočívat a čas přijít na to, proč se stalo co se stalo. Ale proč to nezvládnout bez toho. Přijít na to co mi tělo nebo Vesmír říká ještě předtím, než si zlomím ruku?  Nebylo by to lepší?

 Nemoc nám vlastně říká, že nemáme moc nad svým životem.

Nemoc se nás pokusí zastavit v domnění, že se skutečně zastavíme, začneme naslouchat tělu a zjišťovat co jsme přehlédli a co můžeme většinou jednoduše napravit. Tělo ale netuší, že většinou jen začneme běhat po doktorech, vyšetřeních a dostaneme léky.

Někdy se dokonce ani v této fázi nezastavíme a jen polykáme léky a dál děláme věci, které jsme dělali. Běháme do práce a absolvujeme nadále běžný denní shon a stres.

Tělo nás vždycky, hned na začátku, když se mu něco nelíbí, upozorňuje malými drobnými věcmi. Když neslyšíme zesílí. A když stále nereagujeme, pokusí se nás zastavit, protože život je nejdůležitější. Protože když skončí život, nebude tělo a to tělo nechce.

Je to jako když ťukáte na dveře a nikdo nepřichází otevřít – tak přeci zaboucháte více. To je logické.

Jenže když tělo „zabouchá“ více, pak to už většinou je pěkný průšvih. Ale někdy se i přesto stane, že ty dveře prostě vypolstrujeme a je zase ticho. ( Když něco opravdu bolí, vezmeme si prášek proti bolesti a je klid) .

Pak je tělo vytrvalé a „bouchá“ co mu síly stačí a nebo jde k jiným „dveřím“. V realitě je to pak tak, že člověk přijde k lékaři – pane doktore to koleno už je dobré, už nebolí, ale představte si začala mě bolet kyčel, dejte mi na to něco, udělejte něco…..

ZASTAVTE SE!

Ne pan doktor, ale my pojďme  vzít odpovědnost za svůj život.

A právě tady mi neuvěřitelně pomáhá Reiki. Víte, Reiki nejlépe teče přes uvolněnost a klid. A když dostávám Reiki od někoho, tak se mám možnost naprosto uvolnit. A když dávám sama sobě, tak také potřebuji být v klidu, v tichosti a v sobě. (Pracovat s Reiki se může naučit úplně každý na Reiki seminářích.)

Jsou to přesně okamžiky, kdy se zastavuji, mám možnost začít vnímat proč se mi děje, to co se mi právě děje. Většinou mi začnou chodit odpovědi na otázky, nad kterými jsem během dne přemýšlela a často přijde i odpověď na to, jaký má být ten můj další krok.

Zároveň Reiki v těle pomůže nastartovat  můj samouzdravující systém a problém se začne řešit aniž by se musel projevit na fyzickém těle.

Já vím, teď to vypadá jako pohádka, ale ono to funguje. A Vy to už v hlubinách svého Já víte a cítíte.

A proto ZASTAVTE SE a naslouchejte. Mě už to s Reiki funguje 14 let.

A tak dávám dnes přednost příjemnému večeru – je přeci neděle 🙂

Pokud by jste se chtěli náhodou dozvědět něco více o příčinách své nemoci nebo trápení a zjistit co s tím, můžete nahlédnout do POKLADU – je to eKnížka Uzdravte své tělo a neb Duchovní příčiny nemocí a léčebné afirmace. Protože tato knížka je poklad, je ji možné získat pouze s eBookem Zázrak Reiki, kde se dozvíte také spoustu důležitých věcí pro radostný a bezbolestný život.

EBook Zázrak reiki najdete zde >>>