Odpuštění

Proč se právě dnes pouštím do tohoto tématu?

Protože náš svět, naše společnost a každý jeden z nás, potřebuje nyní odpuštění možná více než kdykoli předtím.

Moji žáci se mě stále častěji ptají jak odpustit a zda je to vůbec nutné a možné?

S jednotlivýma lidma na shiatsu ošetřeních, stále častěji narážíme na problémy s odpuštěním, které už se začaly promítat do jejich fyzického těla, kondice a zdraví.

Možná je to podpořeno i obdobím podzimu, který se přiklání k odpouštění, k očistě, ke zklidnění…

Většinou, když se začneme bavit o odpuštění, tak 90% lidí začne myslet na své okolí. Kdo jim ublížil, kdo je opustil, kdo jim co udělal špatného. A pak začnou přemýšlet o tom, jak by těm lidem mohli odpustit.  A moc to zrovna nejde.  Když to však ještě nezasahuje do fyzického těla a jejich zdraví, tak se na odpuštění zapomene a jede se dál. A čas plyne.

Můj učitel na Reiki vždy říkal jedno velké moudro:

„Bez odpuštění nejde ani krok na duchovní cestě!“

A přiznám se, i já jsem to z počátku brala jen jako pouhý fakt. Vždycky když to řekl, tak jsem si řekla ano to je pravda. Jenže jsem vůbec nic neudělala! Když jsem se začala učit na Mistra Reiki, začala jsem o tom přemýšlet. A v té chvíli mě právě vždy přišli na mysl lidé, kteří mě ublížili,  a kterým bych měla odpustit. Tak jsem jim svým způsobem, jaký jsem v té době uměla,  odpustila. Nic se celkem nedělo a já vše pustila za hlavu s tím – že to mám zpracované.

Jéjej, kolikrát jsem ještě na své cestě na tuto myšlenku narazila.  A kolikrát jsem zjistila, že to vlastně vůbec zpracované nemám! Stalo so vám to někdy také? – Mysleli jste, že vše OK a najednou to znovu vykoukne?

Velmi často se to děje žákům na seminářích. Na jakémkoli semináři osobního nebo duchovního růstu, když se něco probírá, tak většinou rozumíme. Jsme ve skupinové, většinou vysoké energii a chápeme co nám učitel říká. Pak skončí seminář a my si myslíme, jak to máme zpracované. Jenže ouha, ono to na nás vykoukne znovu a my zjistíme, že to tam stále je. A co s tím?

Vždycky pracuji se žáky na seminářích podle jednoho důležitého pravidla:

Když jen nasloucháte, zapomenete to.

Když nasloucháte a vidíte to, tak si to možná zapamatujete.

Ale teprve až když to uděláte, tak to pochopíte!

Většina žáků chápe sice rozumově, ale dokud to sami nevyzkouší, tak to bude stále jen v hlavě a ne v srdci. A nic se nestane, nic se neposune!

Proto dnes nechci „jen povídat“ o odpuštění ale rovnou věci můžete vyzkoušet a dát do praxe.

Co je to tedy to odpuštění?

Čeština je velmi krásná řeč – jen si to slovo několikrát řekněte a vnímejte co ve vás vyvolává?

– pokora? – ano je potřeba odpustit i malé věci.

– smutek? – ach jo, musím opravdu odpustit?

– vztek? – no to teda ne! – on mi ublížil a bolí mě to doteď. Já mu odpouštět nebudu! To on mi ublížil, ne já jemu! To on mi musí odpustit! Tohle mu já nikdy nezapomenu!

– bolest a slzy? – znovu se vám přehraje v myšlenkách co se vám stalo,…

– ego a arogance? – nic jsem nikomu neudělal ani mě nikdo nic neudělal – nemám komu odpouštět.

– rozum? – tímhle už jsem prošel a mám vše vyřešené.

A teď to slovo rozdělme na dvě slova:    

OD + PUŠTĚNÍ

To už chápeme lépe. Od někoho něco pustit. Ale co? A od koho?

Když se nám stane něco špatného, tělo je velmi inteligentní a uschová to, aby nás to už déle netrápilo. A my na to můžeme zapomenout  – pokud chceme a nebo si to můžeme stále připomínat v myšlenkách – také pokud chceme.

Jenže i když na to zapomeneme nebo i když to budeme stále omílat v myšlenkách, tak to stále máme někde v NÁS schované. A tady POZOR!  Cokoli dalšího přijde,  ukládá se někde v našem těle. A tělo má jen omezenou kapacitu na ukládání! Takže jednoho dne už to není kam uložit!

Pak už to začne „lézt“ ven – začne nás to obtěžovat, budeme stále více v negaci, budeme stále více unavení, začne nás někde něco bolet, případně se začneme „nafukovat“  ( tím jsem chtěla říci přibývat na váze) a může se objevit spousta zdravotních problémů, které nevíme kde se vzaly.

Ke všemu, problém není takto vyřešen a Vesmír nám posílá stále podobné situace, abychom to už konečně vyřešili.

Řešením z tohoto ukládání je právě PUŠTĚNÍ.  Pustit to špatné konečně pryč. Nezatěžovat s tím už ani naše tělo ani naši mysl. Nežít stále v negaci a omílání myšlenek typu, kdo mi co udělal, řekl, … ale pochopit, pustit a moci žít radostně zase svůj život.

A od koho pustit? Myslím, že je to jasné. Všechno to špatné, ty uložené věci – jako je bolest, vztek, nenávist, zloba, smutek,…. vše se to ukládá v nás samých. Ne v člověku, který nám něco způsobil, ale v nás. Takže pustit to musíme jen a jen od nás! Od nikoho jiného. My jsme v té chvíli ten nejdůležitější člověk, kterému potřebujeme odpustit.

Potřebujeme odpustit sami sobě!

A teď určitě některým z vás hlodá červík  – ale co mám odpustit sama sobě, když já jsem nic nezpůsobila? On mi ublížil!

To sice ano, ale… co jsem já udělala, že jsem se do této situace dostala? Proč mi Vesmír nahrál tuhle situaci? Nechtěla jsem něco řešit? Nebo naopak jsem řešila všechno? Čím jsem si tuhle situaci zasloužila? Co jsem udělala nebo naopak neudělala?….. Podívejte se na tu svoji situaci z jiného úhlu pohledu. Nikdy nemá situace jenom jeden váš jediný pohled. Vždy jich existuje více.

A to, že pochopíte, co se stalo, nebo alespoň částečně pochopíte, co se v dané situaci stalo, tak právě to vám otevírá cestu k odpuštění a zároveň k posunutí se na své cestě životem.

Zároveň, když pochopíte, že jste např. dávali svoji energii a dělali jste maximum pro osobu, která vám pak ublížila, „zbytečně“, nemusíte být naštvaní sami na sebe, nemusíte si to vyčítat ( to je pak to vymýšlení scénářů co by, kdyby,…. tím jste jen zaseklí v minulosti a nepomůže vám to tady a teď), ale můžete sami sobě odpustit. To je jediná cesta, která vás pustí dál.

Další velmi důležitá věc, která se stane, když pochopíte, je to, že už nebudete vše svalovat na toho druhého ale budete u sebe. Tím můžete pak odpustit sami sobě.

Co vám tedy odpuštění sobě samému dává?

– tělo není bezedný skladovací prostor a puštění špatných věcí uleví vašemu tělu, mysli a pravděpodobně se zmírní i vaše zdravotní problémy (pokud rovnou neodejdou),

– pustíte tím i napětí, které v sobě stále nosíte,

– dostanete se sami k sobě, naučíte se neházet vinu na druhé, naučíte se dívat se na věci, které se vám denně dějí z jiného úhlu pohledu,

– a neuvěřitelně se posunete na své cestě životem – duchovní i osobnostní.

Myslíte si, že to stojí zato?

Jak tedy mám odpustit sám sobě?

Odpuštění musí jít ze srdce, hluboko ze srdce. Je potřeba k němu přistupovat jako k očištění a myslet to opravdu vážně. Prožít celý ten proces. Protože jedině tak na konci pocítíte, jako když se vám odvalí kámen ze srdce. Najednou budete lehčí, najednou se začnete usmívat, nebo plakat radostí, najednou budete vědět. Otevřít srdce a očistit tak tělo i mysl. Protože obojí je propojené.

Odpuštění nejde udělat pouze rozumově – typu: „Ok, tak si / Ti odpouštím, udělala jsem blbost.“ A čekat, že vám bude lépe. Ne, tohle opravdu nefunguje. Ani na vás ani na nikoho jiného.

4 kroky, které jsou důležité na naší cestě odpuštění:

A u všech je jedno jestli se problémová situace stala včera nebo před mnoha lety, ale trápí vás stále.

1/ Podívejte se na situaci, která se vám stala z jiných úhlů pohledu a zkuste pochopit co se stalo.

Vím, že to není občas v tom vzteku, který právě máte, to úplně nejjednodušší ale zkuste to. Já osobně si vždycky udělám na chvíli klid a pak se zkusím vcítit do toho druhého co mi ublížil. Co asi cítil, co ho tak naštvalo, co by mohlo být důvodem proč to udělal,…? Říká se tomu umění empatie. V té chvíli úplně zapomenu na sebe a svoji bolest a dívám se na situaci z jeho pohledu.

To samé pak udělám se sebou – podívám se na sebe jako kdybych byla druhá osoba. Třeba si představte, že jste vaše kámoška. Pokud vám to nejde, vezměte si svého oblíbeného plyšáka, plyšák bude hrát vaši postavu a vy budete hrát roli své nejlepší přítelkyně. A říkám plyšákovi – tak co Blani, co se stalo, proč jsi řekla tohle, co tě vedlo k této reakci,…..

Řiďte se svojí intuicí a vždy berte to co vás napadne jako první odpověď na vyřčenou otázku. Nezůstávejte tu dlouho. Skutečně tu jde jen o pochopení dané situace a vaší role v ní.

2/ Přijměte danou situaci.

To co se stalo už se prostě stalo a nemůžete to zrušit nebo vymazat. Tím, že se k dané situaci budete stále v myšlenkách vracet a stále vymýšlet proč, a kdybych tohle udělala jinak, mohlo to dopadnout tak a tak, a kdyby se tohle nestalo, nedošlo by k tomu,….. Uvědomte si, že tímto vracením zůstáváte stále uchyceni v minulosti a ke všemu v negativních emocích. A to vám skutečně na zdraví a radosti nepřidává.

Ke všemu tím, že se vracíte do minulosti a přehráváte si tu negativní situaci, stále prožíváte a trpíte za něco, co už dávno není. A tím si do svého těla střádáte další a další negace, bolesti, strachy, vzteky,….

Možná si v té chvíli myslíte, že život není fér. Proč zrovna vy? Možná se vám může zdát, že je to až příliš těžké, že tohle fakt nedáte. Že jiní lidé to mají o hodně jednodušší…. Ne, neporovnávejte se s nikým jiným ani se tím netrapte. Získali jste novou zkušenost, poučili jste se a vykročte dál.

Uvědomte si, že Vesmír vám vždycky naloží jen tolik kolik unesete!

Takže i když se vám to v danou chvíli zdá naprosto neúnosné, tak to zvládnete!

Přijměte to! Prostě se to stalo a co mi to ukázalo, co mi to má říct? Jaké poučení si z toho mohu vzít? Co už nebudu opakovat? Na co si dám příště pozor?

Neberte svou chybu jako nějaký nedostatek ale vezměte ji jako poučení pro příště.

Já vím, tento systém, ve kterém žijeme nás za chyby trestá. Už od malička ve škole za každou chybu dostaneme horší známku. Máme neskutečné množství zákonů, ve kterých se už ani ti, co je vymýšlejí pomalu sami nevyznají….  Já vím. Ale jediní kdo to může změnit jsme my a začít musíme u sebe samých.

Kdybychom nedělali chyby, tak tu na tomto světě nemusíme vůbec být! Protože bychom se nemuseli nic učit. A my jsme sem přišli abychom se něco naučili.

Bezchybný je možná Bůh nebo Vesmír, ale zcela určitě ne my lidé!

Co z toho plyne – je skvělé že děláme chyby! Důležité je se z nich poučit a jít dál.

Jenom si uvědomte, kolikrát malé dítě když se učí chodit upadne, vstane a zase to zkouší dál. Do nekonečna – než se naučí dobře chodit! A vezměte si, že by malé dítě udělalo to co dělá většina z nás dospělých: upadlo by, plakalo by, pak by bylo naštvané, že upadlo, pak by začalo přemýšlet proč upadlo a co by bylo, kdyby neupadlo a sedělo by a přemítalo,….a pak by si možná řeklo, nebudu to už zkoušet, protože každý pád bolí,…  myslíte, že by se někdy naučilo chodit? Možná ano, ale trvalo by to léta!

Takže pochopte, vstaňte, poučte se, přijměte  a pojďte dál! Čeká vás skvělá budoucnost!

3/ Dostat ze sebe vztek, hněv, zlobu, ….

Pokud v dané situaci najdete vztek, hněv, zlobu, smutek, lítost…, je potřeba ji dostat ven ze svého těla. Vybít to, nedržet to v sobě. Každý z nás je jiný a každý tyto negace ze sebe dostává jiným způsobem. Někdo si půjde zaběhat a velmi silně a otevřenou pusou vše může vydýchat ven. Někdo to vykřičí. Někdo zvolí box a boxovací pytel. Někdo se zavře doma, když tam nikdo nebude a „zmlátí“ polštář. A někdo to vypláče.

Cokoli co vám pomůže dostat negace ven z vašeho těla a zároveň to neublíží vašemu okolí, které je sice „bezpečné“ ale milujete ho a určitě si nezaslouží abyste negace vychrstli na něho….., dostaňte ven!

Co určitě dodržte při vybití negací:

– musí ven hlasem. Je potřeba aby prošly přes čakru komunikace, která sedí v krku. Nejde to jít v tichosti – se zavřenou / zatnutou pusou a boxovat do pytle nebo do polštáře. To ještě zvýší váš tlak ve vás.

– musí ven celým tělem

– musí ven vše. Dělejte to tak dlouho až vás nenapadne žádná negace na dotyčnou osobu, která vám ublížila.

Pak je teprve uvnitř vás čisto od dané negace. Pak vám nebudou vyskakovat negativní emoce, když si na danou situaci vzpomenete. A pokud vám tam něco ještě vyskočí, pak není vybito vše a ještě to dostaňte ven.

Pokud už nic nenaskakuje a vy to v hloubi duše přijímáte jako zkušenost, která vás posune vpřed. Pak je to přesně okamžik pro odpuštění. Pak to půjde.

4/ Samotné odpuštění

Najděte si klidnou místnost, kde vás nikdo nebude rušit. Posaďte se, ztište se  a projděte si své tělo. Jen ho vnímejte.

Já v této chvíli pouštím nad sebou světelnou uzdravující sprchu a poprosím o očištění a vyplnění světlem celého mého těla, duše i mysli a všech mých energetických těl okolo mě.

Požádám aby tu Vesmír ( mé vyšší Já, Bůh, Universum, všeobjímající Láska…. prostě vyberte to co cítíte jako sobě nejbližší) byl se mnou, pomáhal mě a vedl mě.

Poté si uvědomím situaci na které pracuji, ale jen zlehka na sekundu a pak z plného srdce odpustím sama sobě. V duchu si řeknu:“Blani, odpouštím ti to a to,….“ . A nechám tu vlnu odpuštění sebou skutečně procházet. Je to velmi silný okamžik.

Poté většinou přichází i myšlenka na odpuštění tomu druhému. Stejným způsobem odpustím v sobě uvnitř i jemu: „Odpouštím ti … jméno… že jsi udělal to a to, chápu tě, nyní tomu už rozumím, …..“.

A prosím vás, tahle slova co vám tu píši, prosím nepoužívejte jako šablonu! Vše co vámi bude protékat, je potřeba aby šlo ze srdce, vašimi slovy a vašimi pocity. V žádném případě, ne cizími slovy, která někdo napsal. Ta jsou jen pro ukázku abyste si to dokázali představit.

A pak vše nechte plynout. Jen seďte v hluboké relaxaci / meditaci a nechte Vesmír, vaše Vyšší Já, Boha,…. vše uzdravit. Nesledujte hodiny. Nechte skutečně plynout a procházet všeobjímající Lásku vaším fyzickým tělem a vašimi energetickými těly.

( Pokud si svá energetická těla neumíte představit, vůbec nevadí, nechte to tak jak jen vy cítíte. Vnímat energetická těla se žáci učí na mých Reiki seminářích. )

Až přijde pocit úlevy, slzy radosti, Láska,….  pak jste odpustili.

Najednou přijde hluboký klid a jistota do vašeho života.

Vše co jste zažili mělo nějaký smysl.  Získali jste novou sílu.

Na závěr poděkujte prosím Vesmíru, svému vyššímu Já, Universu, Bohu, všeobjímající Lásce ( každý tomu co cítíte – nemusíte děkovat všemu co zde vypisuji), že tu byli s vámi a pomohli vám. Poděkujte i za to, že vám danou situaci seslali a vy jste se z ní mohli učit.

A můžete pak poslat Světlo Lásky sobě i tomu, komu jste odpustili. ( i to se učíme na Reiki 1 semináři)

Usmějte se! Je před vámi nový život, nová cesta. Čekají vás nová dobrodružství i nové zkušenosti.

Teď už není pohár plný, ani nepřetéká. Teď je prázdný a může přijít něco dalšího, něco krásného, nová láska, nový vztah, nová radost aby váš překrásný pohár zase začali plnit.

Je to krásný pocit, kdy se můžete těšit na něco nového, tak jako malé dítě, když objevuje svět. Můžete si dokonce i vysnít co byste si přáli. Jsou to vaše myšlenky a vaše cesta. A nezapomeňte – Myšlenky jsou velmi silné!

Přeji vám krásný, radostný a šťastný život plný Lásky a pochopení.

A věřte mi – nikdy není pozdě! Ať vám je 18, 30, 40, 50 nebo 60 i více. Vždycky je čas posunout se dál!

Blanka