Vždy dostaneš více nežli žádáš…

Vždy dostaneš více nežli žádáš…

Zdá se vám to hodně divné? Není. Jen si toho nevšímáme a hodně, opravdu hodně záleží na tom, jaké myšlenky se nám honí hlavou a co si vlastně přejeme…

Neboť Vesmír nám plní vše…

A protože jsou prázdniny a léto, tak tu mám pár mých příběhů na oddech a pobavení…

Na konci února jsem byla už hodně utahaná a v duchu jsem si stále říkala: „Už si musíš udělat ten týden volna jen pro sebe…“ Na začátku roku jsem si totiž slíbila, že vždy po 2 měsících práce si udělám týden volna. Jenže znáte to. Stále jsem to nějak odsunovala až jsem na svůj týden odpočinku nějak pozapomněla.

Po prvním březnovém týdnu jsem slyšela svůj vnitřní hlásek: „Prosím moc o ten týden volna…“ Dokonce jsem na konci května našla jeden týden bez objednaných lidí a tak jsem si ho hned proškrtla. Na jednu stranu jsem z toho měla radost a na druhou jsem věděla, že musím ještě 3 měsíce vydržet. A hlavou se mi stále honila myšlenka: „Proč bych měla vydržet další 3 měsíce? Nechci to držet. Vím, že to není dobré pro mé tělo. Já chci volno hned…“

A co se stalo všichni víme. Přišla koronavirová karanténa a já musela na 2 měsíce zavřít. Sice jsem z toho stavu vůbec nebyla nadšená. Nicméně jsem si odpočinula. Chodila jsem do lesa, na louky, sbírala jsem byliny, zpomalila jsem a měla jsem spoustu času pro sebe.

Když nám vláda konečně povolila znovu otevřít, musela jsem se smát:

„Děkuji Vesmíre, já chtěla 1 týden volna a dostala jsem 2 měsíce. Asi to bylo potřeba…“

Před 14-ti dny jsem byla v lese na bylinách. Hned na začátku cesty při vstupu do lesa jsem potkala 2 paní. Plahočily se prý celé ráno a měly zaplněné jen dno košíčku několika houbami. Když mě viděly s košíkem vstupovat do lesa, hned mě upozornily, že to opravdu nemá vůbec smysl tam ani chodit. Já se jen usmála a odpověděla jim, že koš mám na byliny. Na houby nejdu! Trochu si mě nechápavě prohlížely a pak odešly.

A mě hlavou prolétla s úsměvem myšlenka: “ Nebylo by špatné pár houbiček najít i když jdu jen na bylinky…“

Vůbec jsem po houbách nekoukala. Zajímaly mě listy maliníku, ostružiníku, lesních jahod, třezalka, mochna a další. Jé, co nádherných lesních jahůdek jsem si ten den vychutnala 🙂

A pak, přímo na zarostlé cestičce, jsem málem zakopla o krásného hřiba a hned vedle na mě koukalo místečko zdravých podhříbků. Opravdu mě to rozesmálo a já děkovala lesu i matce Zemi, protože jsem si hned vybavila ty dvě paní a mou myšlenku na houby.  Byla jsem naprosto spokojená a dál jsem si už opravdu všímala jen bylinek.

U studánky jsem nabrala vodu a spokojeně se vydala domů. A jen mi hlavou proběhlo: „Blani, je krásný den, pojď si ještě sednout na to tvé místečko nad skálama.“ A tak jsem šla.

A víte co se stalo? Došla jsem na své místečko, sundala batoh s vodou a rozhlédla se kam se posadím. V ten moment mě přepadl smích až jsem se za břicho popadala. Všude okolo v trávě na mě vykukovalo hafo podhříbků a babek! A všechny krásně zdravé. Malé jsem nechávala pro další příchozí, zbytek jsem si vzala a pak i větší jsem už nechávala pro zvířátka. Neměla jsem je už kam dát.

Ještě, že sebou nosím vždy papírové sáčky. Některé bylinky z koše jsem přestěhovala do sáčků a houby zaplnily půl košíku. Třezalku jsem si položila na vršek. Se smíchem a nahlas jsem děkovala Zemi a lesu a říkala, že už to stačí…. 🙂

Byl to pro mě překrásný a úspěšný den. Vzpomněla jsem si na klid a plné spojení s přírodou dřívějších žen – sběraček. Tento den mě příroda opravdu obdarovala.

Dostala jsem nejen byliny ale také půl koše hub, vodu ze studánky, smích, krásnou procházku a klid v duši, že je o mě vždy postaráno. A navrch spoustu energie.

Protože když vnímáte, les vám ji spoustu předá aniž o ni prosíte.

A co se mi přihodilo tento víkend – do třetice?

Brácha s celou svoji rodinkou se u mě stavovali na oběd. Vše jsem už od rána připravovala a tu mi hlavou prosvištěla myšlenka: „Mohli by mi přinést 10 vajíček od slepiček, které doma chovají.“ A připravovala jsem dál. Pak zvonek, otevřela jsem dveře a vřítily se děti a brácha s ženou. Jeden nesl vajíčka, druhý konvičku na mléko a třetí krabičky.  A já se opět musela smát.

Vesmír mi nadělil 30 vajíček, lusky hrášku a konvička na mléko byla plná černých lesních borůvek! To je prostě neuvěřitelné jak Vesmír funguje! 🙂

A tak byly borůvkové knedlíky – blbouni, burůvkové muffiny, borůvkovo-jahodový koktejl, borůvky naložené v lihu ( nejlepší lék na průjem – ale pozor musí to skutečně být ty lesní borůvky. Kanadské ze zahrádek nefungují…) a ještě zbylo na zobání.

Jak to máte s myšlenkama a přáníma / nepřáníma vy? Když už jste dočetli až sem, moc děkuji. Ale zkuste si ještě na malý moment vzpomenout, co jste dostali od Vesmíru vy? Třeba před pár dny nebo týdny. A pokud jste na něco přišli, zkuste si vybavit své myšlenky předtím. Co jste si přáli nebo chtěli?

Většinou si totiž vůbec svých myšlenek nevšímáme a přání, která nám proletí hlavou ani nevnímáme… A pak jen koukáme co se kolem nás a nám děje?  Jaká je ta naše realita…

Zkusme být více vědomí a vnímat své myšlenky a přání. Teď v létě, o dovolených na to budeme mít i více času….

A to co se mi stalo, to nejsou náhody.

Náhody neexistují!

Jenom se slévají naše přání, naše pocity a emoce a naše myšlenky a vytváří se tak naše realita. Ať už to děláme vědomě nebo nevědomě. A jak vždycky říkám na Reiki seminářích – myšlenky jsou mršky a je dobré si je umět pohlídat 🙂

Vesmír totiž vůbec nerozlišuje pozitivní nebo negativní myšlenky. On nám poskytuje to o co žádáme a na co myslíme.

Tak jen dejte pozor na co myslíte, ať pak nemusíte koukat a říkat, že tohle jste opravdu ale opravdu nechtěli…. 🙂

Krásné léto přeji!

Blanka

A trochu více o myšlenkách a o tom jak působí dokonce i na naše zdraví se dozvíte v eBooku: Cesta k uzdravení 🙂